Tohle focení není o tom být krásně upravená a vystylovaná. Je o tom být vidět. Být součástí. Je pro maminky, které jinak drží na ramenou celý svět a pro děti, pro které je maminčina náruč celý vesmír.

Z dětství si nepamatujeme celé dny, ale jen krátké, zdánlivě obyčejné chvíle.
Jak nám maminka šeptala do ouška, že nás má ráda.
Jak si k nám sedla a četla pohádku, i když měla milion jiných věcí na práci.
`Jak jsme se schoulili v její náruči a v tu chvíli byl svět v pořádku.

. V telefonu máte stovky fotek svých dětí. Jak spí, smějí se, staví bunkr z dek, ale na kolika fotkách je s nimi maminka? Ta co objímá, hladí, miluje. Nejsou to drahé dárky ani výlety na konec světa, co se nám vryjí do srdce. Jsou to drobnosti. Teplo máminy náruče. Její vůně. Její pohlazení. Pocit, že jsme milovaní.

Až si jednou vaše děti na tyhle obyčejné momenty vzpomenou, možná to bude právě vaše společná fotka, která je vrátí v čase.

Fotky nejsou jen obrázky.
Jsou to kotvy. Připomínky.
Cestičky zpátky k tomu, co bychom jinak zapomněli.
Děti se vás jednou zeptají, jaké to bylo, když byly malé…můžete jim to ukázat. A vrátit se tam taky.